Přeskočit na obsah

Vichistická Francie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Francouzský stát
État Français
 Třetí Francouzská republika
 německá okupace Francie
19401944 německá okupace Francie 
italská okupace Francie 
vichistická exilová vláda v Sigmaringenu 
Prozatímní vláda Francouzské republiky 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna La Marseillaise (oficiální)
Hymna Maréchal, nous voilà! (neoficiální)
Motto Travail, famille, patrie (práce, rodina, vlast)
Geografie
Mapa
Pozice Francouzského státu v Evropě; tmavě zelená část byla ovládána Vichistickým režimem (1942)
Mapa2
Kolonie pod kontrolou Vichistické vlády do roku 1942 (modrá)
Obyvatelstvo
Státní útvar
hlava státu
Vznik
11. června 1940
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Třetí Francouzská republika Třetí Francouzská republika
německá okupace Francie německá okupace Francie
Následující
německá okupace Francie německá okupace Francie
italská okupace Francie italská okupace Francie
vichistická exilová vláda v Sigmaringenu vichistická exilová vláda v Sigmaringenu
Prozatímní vláda Francouzské republiky Prozatímní vláda Francouzské republiky

Vichistická Francie neboli Vichistický režim (francouzsky Régime de Vichy) jsou označení užívaná pro státní útvar v jižní části Francie v období druhé světové války od roku 1940 do roku 1944, jehož oficiální název byl Francouzský stát (francouzsky État Français).[1] Pojmy se užívají jednak v širším smyslu pro s Německem spolupracující vládu maršála Philippa Pétaina, v užším smyslu pro území, které tato vláda fakticky ovládala.

V průběhu závěrečné fáze bitvy o Francii přesídlila vláda do lázeňského města Vichy ve střední Francii a 22. června 1940 podepsala kapitulaci. 10. července pak parlament schválil změnu ústavy, kterou dostala vláda v čele s Pétainem absolutní moc. Premiér Pierre Laval mu údajně měl říci: „Jestlipak, maršále, znáte rozsah svých pravomocí? Jsou o dost větší, než měl král Ludvík XIV., protože Ludvík XIV. musel svoje rozhodnutí předkládat parlamentu, zatímco vy nemusíte – žádný parlament nemáme.[2] Následující den, 11. července 1940, je dnem zániku Francouzské třetí republiky a vzniku Francouzského státu.[3]

Francouzští židé

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1940 žilo na území Francie cca 300 000 Židů. Až do tzv. „konečného řešení židovské otázky“ v roce 1942 se Židé zdáli být ve Francii v bezpečí. V roce 1942 však vichistická vláda uznala židovský národ za nepotřebný, aby tak vyhověla Němcům. Celkově bylo od jara 1942 až do osvobození v červnu 1944 deportováno 76 000 Židů v 79 konvojích. Z nich se z koncentračních táborů vrátilo 2 500 osob. Další cca 4 000 Židů zahynulo ve francouzských táborech nebo byli popraveni ve Francii. Oběti byly nejprve odváženy do internačního tábora Drancy severně od Paříže, a poté pokračovaly do Osvětimi. Poslední transport tam odjel 17. srpna 1944, 8 dní před osvobozením Paříže.[2]

Konec vichistického režimu je datován na 25. srpna 1944, kdy byla osvobozena Paříž. Krátce ještě působila vichistická vláda jako vláda v exilu v německém městě Sigmaringen.[4] Za kolaboraci s Němci bylo před soud postaveno asi 120 tisíc úředníků a funkcionářů vichistického režimu. Z nich bylo 1500 odsouzeno k trestu smrti včetně Pétaina, jemuž však byl později rozsudek zmírněn na doživotní.[1]

Působnost

[editovat | editovat zdroj]

Země byla podle smlouvy o příměří rozdělena na dvě základní zóny. Formálně vláda ve Vichy vládla celé Francii, severní Francie včetně Paříže a celého atlantického pobřeží (cca 60 % území[1][4]) však byla pod přímou okupační správou Wehrmachtu. Jižní část Francie, ač kolaborantský a totalitní stát, byla víceméně suverénní.[3] Vláda ve Vichy směla dokonce udržovat vlastní vojsko a loďstvo, ač značně omezené.

10. listopadu 1942, v reakci na spojenecké vylodění v severní Africe, německé jednotky obsadily i tuto část území a vichistická vláda se stala jen skutečnou německou loutkou.[4] Vichistickému režimu však byla loajální také většina kolonií, které pak sloužily nacistům. Roku 1941 podepsal vichistický premiér François Darlan s německým vyslancem v Paříži Otto Abetzem tzv. Pařížský protokol, který mimo jiné umožňoval Luftwaffe využívat letiště v Sýrii pro podporu povstání Rašída Alího v Iráku, přístavu Bizerta pro zásobování Afrikakorpsu a Dakaru jako základny Kriegsmarine.[5]

Státní symbolika

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vichy France na anglické Wikipedii.

  1. a b c ŠIŠKA, Miroslav. Podvody a lži, které tvořily světovou historii. Vichistický režim neexistoval, tvrdil de Gaulle. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-06-09 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  2. a b KOVÁŘOVÁ, Eva. Politický režim Vichy (1940 – 1944). Brno, 2012 [cit. 2022-05-03]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně - Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Jiří Nolč. Dostupné online.
  3. a b PINK, Michal. Vichy – podoba francouzského autoritativního režimu v letech 1940 – 1944. Středoevropské politické studie [online]. Masarykova univerzita [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  4. a b c LUKŠ, Michael. Hranice Vichistické Francie a setkání Pétaina s Göringem [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. 
  5. KEEGAN, John. Oxford Companion to World War II. [s.l.]: Oxford university press, 2005. 1064 s. ISBN 978-0-19-280670-3. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JACKSON, Julian. Francie v temných letech 1940-1944. Praha: BB/art, 2006. 735 s. ISBN 80-7341-912-2. 
  • LAINOVÁ, Radka. Mezi "národní revolucí" a kolaborací: režim ve Vichy (1940-1944). Historický obzor, 2000, 11 (7/8), s. 169-176. ISSN 1210-6097.
  • LAINOVÁ, Radka. Mezi "národní revolucí" a kolaborací: režim ve Vichy (1940-1944): (dokončení). Historický obzor, 2000, 11 (9/10), s. 169-176. ISSN 1210-6097.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Dějiny Francie
Předchůdce:
Třetí republika
19401944
Vichistická Francie
Nástupce:
Čtvrtá republika